Epicrates cenchria cenchria
HROZNÝŠOVEC DUHOVÝ
EPICRATES CENCHRIA CENCHRIA
LINNE, 1758
Stejně jako mnoho jiných rodů hroznýšovitých hadů, prošel i taxon Epicrates cenchria rozsáhlou revizí, která však pro mnohé znamenala více zmatku. Mnoho z původních devíti poddruhů je nyní považováno za samostatné druhy. Dokonce i jeden z nejčastěji chovaných poddruhů, E.c. maurus, získal status druhu jako Epicrates maurus, hroznýšovec hnědý.
Nominátního poddruhu, který je v poslední době mezi chovateli stále populárnější, se naštěstí žádné změny netýkají. Jedná se poměrně velkého hada. Maximální délka kolem 250 cm z něj činí nejdelšího zástupce komplexu E. cenchria. Této délky ovšem dosahují pouze skutečně vzrostlé samice. Samice jsou rovněž robustnější. Na hlavě, zřetelně odlišitelné od úzkého krku, se nacházejí mimo nozder a očí i retní, tepločivné jamky, které jsou však méně zřetelné než např. u psohlavců nebo některých krajt. Nádherná barva tohoto zvířete dokonale rozkládá obrys jeho těla a ve spadaném listí, v šeru deštného lesa zvláště je téměř neviditelný. Barevný vzor mláďat je téměř k nerozeznání od ostatních subspecií E. cenchria (včetně dnes již samostatných druhů, např. právě E. maurus), ale na rozdíl od nich těmto hadům zůstává po celý život. Stejně jako mnoho jiných zástupců rodu Epicrates jejich kůže na sluníčku nádherně opalizuje a naopak zákal před ekdyzí je absolutně nepřehlédnutelný.
Hroznýšovec duhový obývá tropické deštné lesy na severu Brazílie, Peru a Guayanu. Údajně jej lze nejčastěji spatřit na zemi, ačkoliv díky své štíhlé tělesné stavbě a chápavému ocasu výtečně šplhá a vegetaci se nevyhýbá. Jedná se rovněž o skvělého plavce a hada, který dostatek vody a vysokou vlhkost bezpodmínečně vyžaduje.
Způsobem života se příliš neliší od ostatních zástupců rodu nebo od např. hroznýše královského. Je to samotářský had, v potravě není příliš vybíravý. Loví plazy, savce a ptáky vhodné velikosti. Jedná se o zvíře poměrně žravé a rychle rostoucí, schopné dosáhnout dospělosti klidně i ve třech letech. Pochopitelně je lepší v zájmu hada s pokusy o odchov příliš nepospíchat.
Jedná se rovněž o tvora nočního, trávícího prakticky celý den v úkrytu.
V teráriu vyžaduje denní teploty s maximy kolem 30 stupňů u zdroje tepla a chladnější vlhký kout. Vhodný je noční pokles teplot o pár stupňů spojený se zvýšením vlhkosti, případně porosením.
Relativní vlhkost vzduchu je pro tento druh velice důležitá. Při jejím dlouhodobém poklesu dochází k dehydrataci, vyvrhování potravy apod. Za minimum se dá považovat 70% přes den. V noci se vlivem snížení teplot vlhkost většinou ještě zvyšuje zcela automaticky. Přesto neškodí častější rosení. Naprosto nezbytná je větší miska s vodou a vhodný substrát (velmi osvědčený je, v případě E.c.c. rašeliník ), do něhož se hadi rádi zahrabávají. Vhodný je i úkryt. Osobně umistuji do terária ještě misku s nízkou hladinou vody, vyplněnou rašeliníkem, ve které had občas tráví celé dny.
MŮJ HROZNÝŠOVEC
16.1. 2011 jsem zakoupil v listopadu narozeného samečka hroznýšovce duhového. Zatím obývá skleněné terárium o rozměrech 50X35X35 cm. Terárium je vyhříváno 30W žárovkou. Jako substrát používám lignocel, přičemž v jednom roku je terárium osázeno (scindapsus, ficus pumila, vánoční kaktus) a poblíž je navršen rašeliník. V teráriu je dále větev, miska s vodou, keramický úkryt a nádoba s vodou a rašeliníkem. Teplota dosahuje něco pod 30 stupňů, pod žárovkou patrně více. Zpočátku jsem se potýkal s kolísáním vlhosti od 50 i méně % přes den po 80% v noci. Tento problém vyřešila již zmíněná nádoba s vodou a rašeliníkem, částečné zaslepení, zbytečně velké, větrací plochy a téměř každodenní rosení poloviny terária. Vlhkost nyní klesne pod 70% jen výjimečně a v noci se vyšplhá i na 90%. Hada jsem krmil zpočátku několika holaty (dle velikosti holat) týdně. Dnes již spořádá menší myšku jednou za 10-14 dní. Roste opravdu rychle a očekávám, že se brzy přestěhuje do nového terária (100X80X60) i se zamýšlenou samicí.
Většinu dne tráví had v úkrytech, které podle potřeby střídá po několika dnech. Nejčastěji jej lze spatřit v nádobě s vodou a rašeliníkem nebo v rašeliníku navrstveném v osázeném rohu. Třetí místo v oblibě zaujímá miska na vodu, pod níž se zahrabává a stáčí, zatímco v keramickém úkrytu (zřejmě právě vlivem nízké vlhkosti a suchého substrátu) jsem jej spatřil jen dvakrát a nikdy v něm nesetrval delší dobu.
Při manipulaci je třeba být trošku obezřetnější. Nejtěžší je pochopitelně hada vytáhnout. Na rukou je lepší nechat jej volně se plazit. Pokud hada příliš omezujeme (např. když jsem se ho snažil „naštelovat“ kvůli focení) snadno se podráží a nejde daleko ke kousnutí. Naopak provede klidně i 5 výpadů v těsném sledu. Nezbývá než doufat, že se časem zklidní a občasná nutná manipulace se obejde bez těchto incidentů.