Patří společně s krajtou angolskou patrně mezi nejmenší zástupce rodu. Zatímco Python reticulatus, krajta mřížkovaná je díky exempláři 9, 76 m dlouhému v hadí říši rekordmanem, s krajtou královskou delší 150 cm se nejspíš nesetkáte. Je to monotypický druh nevytvářející v přírodě žádné poddruhy.

V Africe neobývá žádná rozsáhlá území. Její výskyt je potvrzen ve státech: Senegal, Gambie. Sierra Leone, Pobřeží Slonovina, Ghana, Nigérie, Čad, Uganda, Keňa a Súdán.

Tito hadi osidlují zejména savany. Nachází se i v okolí řek a lidských sídlišť avšak na okrajích pralesů jen velice zřídka. Oblast výskytu této krajty zahrnuje dvě klimatická pásma, kde se v podstatě střídá teplé a vlhké období s obdobím sušším a chladnějším (zejména co se týče nočních teplot, tzv. súdánská klimatická zóna), resp. pouze období sucha a vlhka s nepatrnými teplotními rozdíly.

Samci těchto krajt zřídka dosahují více, než metrové délky. Délka dospělých samic bývá občas i kolem 140 cm. Takovéto váží i přes 2 kg. Rudimenty končetin v podobě drápků po stranách kloaky bývají u obou pohlaví stejně nápadné. Spolehlivě určit pohlaví je pro laika prakticky nemožné. Krajty pohlavně dospívají po několika letech a dožívají se až 20 let.

Jako většina hroznýšovitých žije i krajta královská životem samotáře, mimo období rozmnožování (období sucha), kdy je možné pozorovat i souboje samců, kdy se jeden druhého snaží přetlačit.

Obvykle udávaná délka gravidity je 120-130 dní. Poté samice klade několik (Ota Knobloch udává 4-8) vajec. Samice snůšku střeží a chrání, avšak nedovede jí zahřívat jako některé jiné druhy krajt. Po zhruba dvouměsíční inkubaci se líhnou, do 50 cm obvykle však menší,  krajtičky, které po prvním svlékání začínají lovit.

Za zmínku jistě stojí i, pro tuto krajtu typický, pasivní obranný postoj. Krajta se pevně svine do klubíčka, v jehož středu ukryje zranitelnou hlavu. V zajetí však toto chování u většiny jedinců postupně zcela vymizí.

Krajty královské se živí menšími druhy savců a ptáků, které usmrtí ve smyčkách těla. Většinu dne se krajty skrývají v místech s příhodnou teplotou a vlhkostí-pod kameny, větvemi nebo v termitištích. Na lov se vydávají v noci. Nutno podotknout, že krajty dovedou dlouho hladovět a často toho využívají v chladnějších období a v období páření popř. gravidity. Chovatele krajta často děsí odmítáním potravy  i mimo tato období. Zornička krajty je štěrbinová, ale díky tmavému zbarvení celé oční bulvy není tak snadno odlišitelná od zbytku oka. Přestože hadí zrak nepatří ve zvířecí říši k nejhorším, pátrá krajta ve tmě po kořisti především pomocí  Jackobsonova orgánu a termoreceptorů. Krajta královská má dokonce ret horní čelisti vybaven tzv. tepločivými jamkami, ve kterých tvoří termoreceptory přímo buněčnou vystýlku.

 

Patrně nejrozšířenějším hroznýšovitým hadem u nás byla v dávných dobách krajta tygrovitá (P. molurus molurus). Záhy ji vystřídal větší poddruh krajta tmavá (P. molurus bivitattus) společně s hroznýšem královským ( Boa constrictor). Krajty královské však byly zřídka k vidění i v zoologických zahradách, natož v soukromých teráriích. Jiří Čihař se o ní ve své knize Teraristika z roku 1989 již zmiňuje (jako o choulostivém chovanci) a poskytuje čtenářům i krátký popis se základními podmínkami chovu, ale tato doba se s dnešní nedá srovnávat. Každý si jistě všiml, jakým způsobem je teraristika na vzestupu. Trh nabízí doslova nepřeberné množství zboží a chov plazů je v současné době poměrně snadnou a běžnou záležitostí. Spolu se stále častějšími importy krajt z Afriky, jejich faremními odchovy a úspěchy s odchovem těchto krajt v USA i v Evropě se z toho druhu stal pravděpodobně nejprodávanější a nejčastěji chovaný had u nás po boku hroznýše královského. U nás odchované krajty nabízí v podstatě nepřetržitě k odběru celá řada chovatelů a narazit se na ně dá i téměř v každém větším „pet shopu“.

Python regius sice, jak jsem již uvedl, žádné poddruhy nevytváří , patří nicméně mezi ony druhy, u nichž chovatelé vyšlechtili řadu barevných forem.

 

MÉ KRAJTY

 

V dubnu 2010 jsem na Brněnské burze koupil od chovatele, klasicky „přírodně“ zbarveného, tehdy ročního samce.

11.9.2010jsem zakoupil rok a půl starou samici, v domění, že se jedná o odchov. dnes ale vše nasvědčuje tomu, že se jedná o import a skutečného původu zvířete se asi hned tak nedopátrám. Samice tehdy měla okolo 90 cm. Potravu přijímá bez problémů a to i v zimním období, kdy ji samec odmítá.

Hadi jsou nyní umístěni v bývalém hroznýším teráriu z OSB desek 100X50X50 s několika policemi, miskou na vodu, větví a úkrytem - budkou s OSB desek. Jako substrát používám lignocel. Světelný režim je 12 hodinový. Maximální teplota pod zdrojem světla je 30 C s několika stupňovým nočním poklesem. Od listopadu do března simuluji období sucha, rosím minimálně a udržuji substrát suchý. Vlhkost je poměrně stálá - 60%. Od března do listopadu plánuji rosit denně a poměrně hodně.

Samec přijímal 1X za 14 dní až 3 týdny 2 myšky, křečka nebo max. středního potkana. Od listopadu však nepřijímá potravu. Samice žere normálně, jednou za 3 týdny středně velkého potkana i během zimního období.

Manipulace s hady je trošku složitější. Jedná se o typicky úkrytová zvířata. Zatímco hroznýši živě reagují na dění okolo terária a ochotně nám sami vylezou na ruce, krajty i několik dní v kuse nevidím. Jsou zalezlá v budce, odkud ji prakticky nevytahuji, není-li to nutné. Ze začátku se samec stáčel do „obranné koule“, ale toto chování již úplně vymizelo. Občas musím nadzvednout a zkontrolovat úkryt, zejména v období, kdy se dá očekávat svlékání, nebo exkrementy. Tehdy musím krajty vytáhnout, abych mohl budku zase umístit na původní místo, ale celkově se snažím hady spíše nerušit a zbytečně nestresovat. Na rukou je samec neklidný a zvědavý, ale doteky ho již nelekají a občas se i odmítá vrátit zpět do terária. Samice jak kdy, občas je klidná, ale většinou se snaží rychle odplazit a ukrýt se.