Potřeba manipulace

Většina chovatelské literatury a teraristů má tendenci upozorňovat začátečníky na to, že hadi nejsou kontaktní zvířata, která by se měla často vytahovat z terária, protože tím trpí. Na druhou stranu neznám snad nikoho, kdo by se, se svým šupinatým miláčkem, nechtěl občas pomazlit. O tom, jaká je ve skutečnosti hadí inteligence není dodnes zcela jasné, ale faktem zůstává, že (nejen) hroznýšovití hadi chovaní v zajetí mají stoprocentní přehled o svém okolí a jsou schopni si na, různé, často pro ně nepřirozené podněty navyknout, zvláště jsou-li opakované, pravidelné a jsou-li dodržovány od jejich útlého věku.

Běžně chované druhy se v zásadě dají rozdělit na skupinu, kterou častější manipulace permanentně stresuje a v podstatě nikam nevede ( např. Morelia viridis, Corallus sp. aj.) a na skupinu, kterou můžeme častější manipulací zbavit vrozené agresivity. Tohoto faktu využívají zejména chovatelé velkých hroznýšů a krajt, už jen proto, že s každým hadem je třeba, byť jen občas, z nutnosti manipulovat a pokud je tím hadem pětimetrová krajta, je mnohem lepší, jedná-li se o jedince, který na vás běžně nevystartuje vždy, když projdete kolem.

Do této druhé skupiny lze zařadit Boa constrictor, běžně chované Epicrates cenchria nebo E. angulifer, Acrantophis sp a velké krajty rodu Python, případně krajty komplexu Morelia spilota, ale i další.

Když jsem již naťukl hadí inteligenci a paměť, mám za to, že se v tomto směru dosti podceňuje (bez nadsázky a polidšťování). Je-li s výše zmíněnými druhy manipulováno od mládí častěji (pochopitelně s dodržením jistých pravidel, o nichž se zmíním jinde), nejen, že přestávají být vůči lidem agresivní, ale právě díky tomu, že poznávají chovatele a prostředí, do něhož jsou často bráni, chovají se klidně bez jakýchkoliv známek stresu a nepohody. Nutno zdůraznit, že pro to, aby se had, vytažený z terária, takto cítil, musíme mu vytvořit příjemné prostředí (vytáhnout hada do chodby, kde je 15 stupňů není zrovna ideální).

Ideální příklad je hroznýš královský, Boa constrictor. Většina chovatelů tohoto, již po několik generací chovaného, hada se shoduje na tom, že se brzy po vytažení z terária zklidní a zahříván lidským teplem vydrží v klidu ležet stočený na klíně nebo zavěšený kolem krku chovatele i celé hodiny  a odpočívat, aniž by mu to bylo jakkoliv nepříjemné. Tento fakt mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Naopak krajty tmavé, Python molurus bivitattus jsou údajně rození průzkumníci, kteří rádi prolezou každý kout. Možná je to jejich povahou, ale určitě v tom hraje velkou roli i skutečnost, že ne každý terarista si může dovolit zařídit těmto hadům celý pokoj a minimální doporučený rozměr terária 200X100X100 je pro hada dorůstajícího v našich podmínkách běžně pěti i více metrů docela málo. Možná si krajty jen kompenzují nečinnost v malých teráriích. Z tohoto hlediska jsou jistě „procházky“ krajtám velice prospěšné a příjemné.

Na závěr bych dodal, že manipulace s hroznýšovitými hady musí mít svá pravidla a určitě to chce mít jistý cit a poznat onu tenkou hranici, kdy je manipulace a kontakt se zvířetem k jeho prospěchu a kdy nikoliv. Ač jsem na příkladu uvedl dva nejběžnější a pravděpodobně nejtolerantnější hroznýšovité hady chované u nás, podobné úspěchy potvrzují i chovatelé útočnějších druhů, jako jsou Python reticulatus nebo P. sebae. Stejně tak se naopak mezi hady, jenž jsou známí jako velice mírní, mohou vyskytnout výjimečně agresivní jedinci.